Zástavní právo k nemovitosti je jedním z nejčastějších zajišťovacích prostředků při poskytování úvěrů, zejména hypoték. Věřitel (zpravidla banka) ho využívá jako záruku, že v případě nesplácení dluhu může svou pohledávku uspokojit z prodeje zastavené nemovitosti. Zástavní právo se dělí na čtyři typy: smluvní (nejběžnější, vzniká na základě zástavní smlouvy), zákonné (vzniká ze zákona při splnění podmínek), soudcovské (na základě rozhodnutí soudu) a exekutorské (zřizuje exekutor v rámci exekučního řízení). Veškerá zástavní práva jsou evidována v katastru nemovitostí v části C listu vlastnictví a jsou veřejně dostupná. Pro kupujícího je ověření existence zástavních práv před koupí naprosto zásadní — zástavní právo váže nemovitost, nikoli osobu vlastníka, a přechází na kupujícího, pokud není vypořádáno při prodeji.